S.P.S historie
31. 1. 2007
P.S.
Severočeská skupina S.P.S. (neboli Snížená pracovní schopnost), založená v roce 1988, představuje úspěšnou generaci českého punku konce osmdesátých let.
U zrodu kapely stála čtveřice muzikantů, kteří svůj vlastní styl nazývají big bít punk. K tomu big bítu s neodmyslitelnými sóly inklinoval kytarista Petr Kuba, který své působení ve skupině ukončil ještě před vydáním debutového alba "Jsme v hajzlu". Situaci vyvažuje kápo skupiny a téměř výhradní autor celého repertoáru Zděněk Růžička, původně basák, poté kytarista a především zpěvák. Do muziky S.P.S. vnáší punkovou syrovost a melodičnost s patřičnou řízností. Sound kapely dále dotvářejí basák Jiří Šebek a bubeník Vilda Reiner, který skupinu opustil krátce po vydání desky "Jsme v hajzlu".
Svou předpremiéru si odbyli ve své vlastní prostorné zkušebně - v Agitačním středisku (jaká ironie dějin :-). Odtud je zrovna vyhazovali, a tak v den, kdy zde byli naposled, pozvali pár známých a dovalili dva sudy. Sešlo se okolo čtyřiceti lidí a ti to jaksepatří rozpumpovali. Když naposled, tak se vším všudy - stěny vymalovali pivem a "kapánek" to tam celé pozměnili. K dalším agitacím již zřejmě nedošlo, protože se kvapem blížil rok 1989.
Nepočítaje Agitační středisko, svou premiéru si po dvou měsících zkoušení odehráli v jednom hospodském sále v Liberci. Na tamějším nádraží, kam s nimi přijelo okolo dvou desítek fanoušků, už na ně čekaly zesílené hlídky VB. Nezbytné fotografování a legitimování se změnilo v čestný doprovod s kompletní parádou, to jest i se psy. Museli se tenkrát připadat jak angličtí fotbaloví rowdies na svých toulkách Evropou, tak úzkostlivě je hlídali a střežili. Dokonce i onen hospodský sál podrobili v noci pečlivému úklidu...
Hudba a texty S.P.S. se jako již tradičně opírá o tehdejší situaci v české kotlině. Sympatie ke Clash a především k Dead Kennedys se odrážejí zejména v jejich textech. Zpravidla politicky angažovaná slova (prolínající se celou tvorbou) se střídají s kritikou všeho možného od ekologické situace severních Čech až po nadávání na vojnu. Podle jejich vlastních slov: "Většina našich textů už není aktuální a některé ztratily význam. Teď už je to akorát vzpomínka na to, co bylo."
Na jaře 1989 absolvovali byrokratické obvodní kolo Rockfestu. Ještě než se samotné klání uskutečnilo, museli předložit své texty na národním výboru, kde jim je rázně proškrtali. Samotná soutěž byla pokračováním ideí národního výboru. Přestože skončili druzí, porota složená z rudých starců v kravatách je vyřadila pro údajnou úroveň textů na samé hranici únosnosti. Dál tedy nepostoupili, přesto o nich - jako o jediných - na základě tohoto vystoupení napsali přítomní holandští novináři článek pod názvem Terror-punk. Škoda jen, že sešlo z avizovaného pozvání na koncertování v zemi tulipánů.
V roce 1990 natočili S.P.S. na osmistopém magnetofonu svou první demokazetu, kterou i s mixováním udělali za pouhých sedm hodin. "Odplata" má pětatřicet minut a je na ní dvanáct skladeb. První (a podle mě nejkvalitnější) desku "Jsme v hajzlu" nahráli v prosinci 1991. Najdete na ní písničky z předrevoluční éry a hlavně památnou "Mámu" a "Ruskou" (viz. archív).
Téměř rok poté (leden až únor 1993) dochází k nahrání další desky s novým bubeníkem Karlem Zelenkou nazvané "Podivný dědictví". Typický je přechod k tvrdosti ovšem na úkor melodičnosti. I tak se však na albu objevují některé kvalitní kousky jako např. Svoboda 89. Součástí CD, které vyšlo v reedici, je i šest bonusových live skladeb z koncertu ve Veselí nad Moravou.
Před vydáním posledního alba "God save the president" došlo k poslední personální změně. Ve skupině zůstali pouze "veteráni" Růžička s Šebkem, naopak přichází druhý kytarista Jaroslav Machek a bubeník Aleš Mrštík. Deska "God save the president" vydaná v červenci 1995 znamenala návrat ke staré dobré punkové melodičnosti; najdete zde i několik předělávek např. od Boba Dylana nebo Sex Pistols.
V druhé polovině devadesátých let S.P.S. odehráli celou řadu koncertů. Poslední mnou zaznamenané vystoupení proběhlo v lednu 2000 v Českém Brodě. Poté zřejmě dochází k "rozpadu" skupiny, i přes četné zprávy, že S.P.S. někde zahrajou.